Když jsem se vydala na cestu sebepoznání, nebylo to z rozmaru, nebo z nudy, důvodem bylo to, že jsem byla nespokojená. Většinu svého dne jsem se snažila dosahovat velkých výsledků, být stále v roli úspěšné a pracovité ženy. Mít úspěšnou kariéru.
Byla jsem jako oslík, který má před čumákem mrkvičku. Pořád vpřed a vpřed a tak jsem zapomněla na sebe, na svou duši a na své srdce.
V realitě se to pak projevovalo, nespokojeností, že jsem sebe i ostatní neustále kritizovala. A jednou jsem se zastavila a říkám si proč? Proč jsem tak nespokojená? Proč všechny a všechno tak kritizuji? To byl začátek mé proměny. Je však třeba začít od základů.
Kde se tedy vzal ten kritik?
Největším kritikem nás samých, jsme se totiž stali sami. Otázkou je, proč si to děláme? Odpověď je jednoduchá, učili nás to tak.
Většinu našich životů jsme bombardováni kritikou a hodnocení, nejvíce však v dětství. Byla to tzv. ,,výchova strachem" co nás formovalo.
Pokud jsou vám známé věty typu: ,,Když si neumyješ ruce, onemocníš! Když si neumyješ ruce, nedostaneš najíst! Když se nerozhlédneš, zajednou tě a umřeš! Když budeš zlobit, maminka už si pro tebe nepřijde! Když nás nebudeš poslouchat, nebudeme tě mít rádi!"
Je celkem pravděpodobné, že jste si časem tohoto policajta vytvořili v hlavě. Je to náš vnitřní kritik, který nás sice v dětství chránit, v dospělosti se však paradoxně stává naší největší brzdou.
Je to tedy neznámý, kdo si, kdo má neustále nějaké hodnotící připomínky k nám samotným, a i k druhý.
Pokud se chcete ve svém životě vzdát hodnocení a nastolit vnitřní mír a klid je třeba přehodit svou výhybku z kritika na podporující energii tvoření a je třeba začít u sebe.
Začnete jednoduše trénovat svou mysl, aby se vzdala veškeré nepotřebné kritiky a začala fungovat jinak.
Jednou z metod jak toho docílit je právě posílení lásky k sobě. Pokud máte rádi sami sebe, pak není důvod nemít rádi svět kolem vás a tím se v konečném důsledku stát spokojeným a klidným člověkem.
Jakmile získáte sebedůvěru a laskavost vy sami, můžete ji šířit pak s lehkostí šířit dál.
Ostatně to je filozofie, která u mě funguje. Jakmile mi něco chybí, nejdříve to poskytnu sama sobě, doplním své vlastní zásoby a až poté, jakmile jsem toho schopna, poskytuji přebytky druhým.
A jak si tedy posílit vědomí vlastní sebehodnoty? Mám na to tři jednoduché metody. Pokud si přejete skutečně posílit svou sebedůvěru, tak to prosím udělejte, nestačí si jen o věcech číst, nebo poslouchat, jak něčem druzí hovoří. Nestanete se úspěšným fotbalistou tím, že se budete dívat na fotbal v televizi, nebo si o fotbalu budete číst na internetu.
Úspěch nastává tehdy, když věci začnete skutečně dělat!
Tak jdeme na to.
Mé nejúspěšnější 3 metody na posílení sebehodnoty.
1. První metodu jsem nazvala ,,ZRCADLO"
Jednoduše proto, že k němu právě zrcadlo, nebo nějakou plochu kde dobře sami sebeuvidíte potřebujete.
Tohle se nebude týkat asi jen žen, ale nás všech. Kolikrát za život jste si totiž řekli při pohledu na sebe do zrcadla, že jste hnusní, tlustí, nebo jste si jen povzdychli nad tím, jak divně, směšně, neupraveně nebo třeba unaveně vypadáte? Tak teď máte možnost tohle otočit.
Před časem jsem tuto metodu začala aplikovat na sobě a pomohlo mi to znovu posílit svou sebedůvěru.
Můj proces nápravy škod, začal na dovolené v Řecku, procházela jsem totiž každé ráno kolem jedné výlohy a každé ráno jsem si řekla, že mi to sluší, nejdřív to chtělo odvahu, cítila jsem se trochu divně, další den to šlo snáz a pátý den jsem kolem výlohy v podstatě tančila a smála jsem se. Tohle dokáže prosté, sluší ti to! Nečekejte na to, až vás někdo pochválí, udělejte to sami!
Pokaždé když jdu kolem zrcadla nebo nějaké plochy kde se vidím, podívám se na sebe a řeknu si, mám tě ráda, sluší ti to, jsi krásná, zvládneš to, nebo třeba jen jsi nejlepší… Prostě použiju takovou větu, kterou mé psyché aktuálně nejvíce potřebuje slyšet.
Toto cvičení pak můžete ještě umocnit doma u zrcadla. A to tím, že si začnete projevovat opravdovou lásku.
Poprvé bylo vážně divné, jít k zrcadlu, podívat se sama sobě zpříma a hluboko do očí a říci: „Mám tě ráda.“
Když jsem už jsem byla dostatečně silná, ještě jsem vše umocnila. A to tím, že jsem si poprvé řekla do očí: „Miluji tě“, a víte co? Plakala jsem.
Protože koho jiného byste na tomto světě měli milovat víc, než sebe?
Nebudu Vám lhát, může vám přijít mnoho pocitů, od studu, zlosti, smutku, až po pohrdání, ale je to jen proces a věřte mi, že s každým dalším opakováním to bude jen lepší a lepší.
Je třeba, abyste si začali dávat lásku, abyste ji měli tolik, že ji časem budete schopni dávat druhým, aniž by vás to vyčerpávalo. A zároveň se lásku naučili znovu přijímat, a to s naprostou samozřejmostí.
Jako malé děti jsme nepochybovali o tom, že jsme milováni a k tomu se nyní budeme vracet.
Proto nečekejte, až vám někdo druhý lásku poskytne a začněte ji nejprve dávat sami sobě! Tím otevřete pole vědomí lásky.
„Čím více lásky v sobě máme, tím více jsme sami milováni a schopni milovat.“
Při této metodě platí zlaté pravidlo, kolikrát sis za život řekl nebo řekla, jsi ošklivá, tolikrát si řekni jsi krásná, nádherná. Kolikrát si sobě řekl jsi hloupý, tolikrát si řekni jsem moudrý a věřím si. I kdyby to mělo být třeba 1000x. A proč tolikrát?
Když chcete dostat svou sebedůvěru do rovnováhy, je dobré vyrovnat vše negativní co jsme si pověděli.
Můžete si to představit jako misky vah, každá negativní myšlenka je jedno zrnko písku a je na jedné misce, každá pozitivní myšlenky je také jedno zrnko písku a leží na misce druhé.
Na jakou stranu se vaše osobní váha naklání? Je v rovnováze?
Když s tímto cvičením začnete, vaše mysl tomu možná z počátku nebude věřit, protože si zvykla být kritikem, ovšem je to jen iluze. Většinu špatných věcí, které si o sobě myslíme, jsme totiž nevymysleli mi sami, pramení často z kritiky a představ druhých, nikoliv z nás samých. A jako zralé bytosti už nyní máme možnost tuto kritiku odmítnout a být sami sebou, bez ohledu na to, co si o nás myslí, nebo říkají druzí.
Seberte tedy odvahu a začněte znovu milovat sami sebe.
2. Druhá metoda je krátká, o to účinnější, nazvala jsem ji „Můj nejlepší přítel“
Vezměte si prosím svůj mobilní telefon a udělejte si své selfie, pak telefon otočte a podívejte se na svou fotku. Tato osoba, na kterou se právě díváte, je váš nejlepší přítel!
Váš nejlepší kamarád není váš kamarád ze základní školy, není to váš manžel a není to ani váš pes. Jste to vy!
Tato osoba, na kterou se díváte je s vámi stále, nikdy vás neopustí, vždy při vás bude stát, vždy jste spolu všechno zvládli a překonali, proto si nyní uvědomte, že se o sebe se můžete vždycky opřít a vždy vás tato osoba bude s láskou přijímat.
S tímto uvědoměním pak přijde vědomí si vlastní hodnoty. Kdo vám zbude, až všichni odejdou? Budete Vy! Vždycky!
3. Třetí metoda je má oblíbená, říkám jí: „Můj seznam úspěchů“
Vše, co jsme dosud udělali nás někam posunulo. Naše společnost nás však učí, abychom se hodnotili jen podle omezených měřítek a chválí nás jen za ty „opravdové“ úspěchy, jako plat, pracovní pozice, nebo skvělá dovolená.
Situací ve kterých jsme ovšem byli v životě úspěšní je mnohem, mnohem víc.
Vezměte si papír a napište si seznam VŠECH věcí, co jste v životě do dnešního dne dokázali, co jste překonali, co jste udělali pro sebe a pro druhé.
Napište vše, co vás napadne, pro inspiraci uvedu jen některé: narodila jsem se na tento svět, (protože i to chtělo spoustu síly), naučila jsem se chodit, naučila jsem se mluvit, naučila jsem psát, naučila jsem se vařit, dokončila jsem základní školu, našla jsem sama svou první práci, porodila jsem dítě, koupil jsem si první auto, naučila jsem se být laskavá, naučil jsem se vyjadřovat své emoce, tvořím svůj web, dokážu být druhým oporou, pokud mě požádají o pomoc, umím upéct bábovku, uběhl jsem v kuse 5 km na jeden zátah, vydělala jsem svůj pevní milion… Prostě napište vše, co jste dokázali a za co se dnes můžete ocenit.
Tento seznam bude patrně velmi dlouhý, jakmile ho dokončíte, nahlas si ho předčtěte a poděkujte si, odměňte se uznáním své hodnoto!
Nemusíte tímto papírem mávat svým příbuzným před nosem, ani jej nemusíte fotit a dávat na sociální sítě, ale budete o něm už na vždy vědět a můžete ho dál a dál rozšiřovat a prostě si jen uvědomit, že jste ve svém životě zvládli spoustu skvělých věcí a za to si zasloužíte své vlastní uznání.
Ten, kdo stanovuje vaši hodnotu jste totiž jen a jen vy sami.
A pokud vás cestou napadne, že jste v mnoha věcech selhali, ano stalo se to, ale pak jste to překonali a jste tady. A to báječný!
Takže mějte se rádi, věnujte si pozornost a lásku. Pak si znovu začnete věřit a vaše sebeúcta a sebehodnota porostou.
Milujte se a věřte, že jste skvělý, pak se takovými i stanete!
BONUS
Můj osobní příběh proměny.
A jak se tato proměna může projevit ve skutečném světě? Povím vám na závěr jeden svůj osobní příběh o tom, jak jsem se i díky těmto metodám, proměnit z arogantního blbce, ve stabilní a sebevědomou bytost.
Před dvěma lety jsem přišla do banky, bankéřka mi prodávala jeden produkt a byla při schůzce podrážděná. Na můj dotaz neznala odpověď a s každou mojí další otázkou byla víc a víc naštvaná, až mě to přišlo vtipné. V duchu jsem si říkala, no to je něco, já sem přijdu jako klient a ona jako bankéř mi má přeci vyhovět a poradit a místo toho tu na mě křičí! Já bych si něco takového k zákazníkovi nikdy nedovolila… Začala jsem se smát ironii té situace. To bankéřku vytočilo úplně a začala na mě ječet, že tam není proto, aby mi dělala poskoka. No, jen jsem třesoucím se hlasem konstatovala, že se asi nedomluvíme a odešla jsem.
Je jasné, že můj smích pochopila jako výsměch a je jasné, že mi chybělo pochopení a soucit. Měla jsem pocit, že o mě musí pečovat a tento arogantní postoj se mi jako bumerang vrátil zpět.
S tím, jak jsem se postupně proměnila já, změnila se i má úroveň sebehodnoty a to způsobilo změnu v mém vnímání a i změnu mé reality. Jak?
Minulý týden jsem byla v bance, byla jsem klidná a vyrovnaná. Šla jsem si zařídit nový účet a sedla jsem si k bankéřce. Už když na mě prvně promluvila, bylo mi jasné, že je ve stresu. Tentokrát jsem však zůstala dál ve svém klidu, prošlo mi hlavou: Musí to být náročné, sedět tu každý den a obsluhovat jednoho zákazníka za druhým. Nic jsem neříkala a seděla jsem klidně dál. Pak mi pověděla, jaké jsou možnosti.
Když jsem se na něco zeptala, s lehkou podrážděností mi odpověděla „Ano, to je přeci jasné.“ Uvnitř mě byl klid a já na to nereagovala, svou odpověď jsem dostala a nezáleželo mi na emočním rozpoložení paní, naopak jsem byla vděčná, že mi pomůže s tím co potřebuji. Podepsali jsme papíry, já poděkovala a pak se stal zázrak. Paní se na mě podívala a velmi milým a klidným hlasem mi řekla. „Nespěchejte, v klidu si tu kávičku dopijte.“
Úplně změnila svou energii. Z podrážděnosti, přešla do absolutního klidu. Toto dokáže pole vědomí lásky a soucitu.
Trvalo mi dva roky se k tomuto stavu dostat, ovšem vím, že to možné je. Čím víc se totiž miluju a přijímám se taková jaká jsem, tím lépe dokážu být láskyplná a soucitná k ostatním a šířit svůj klid dál.
Pamatujte, nemůžete ovlivnit co si o vás myslí druzí, nemůžete ovlivnit ani to, jak se cítí, může však zůstat v důvěře a klidu sami v sobě a pak se začnou dít zázraky.
S láskou, Denisa
Comments